Jaguár americký

 

Říše: živočichové
 
Kmen: strunatci
 
Třída: savci
 
Řád: šelmy
 
Čeleď: kočkovití
 

Popis:

 

 Jaguár je velmi silné zvíře. Podle poddruhu dosahuje různého vzrůstu a mohutnosti, normální váha jedince se pohybuje v rozmezí 56–96 kilogramů,
největší z nich mohou vážit až 160 kilogramů (což zhruba odpovídá váze samice tygra nebo lva), nejmenší pak pouze 36 kilogramů. Samice jsou
většinou o 10–20 % menší než samec. Dospělý jedinec dorůstá průměrně délky 1,62–1,83 metru a s oháňkou měří až o 75 cm více.
 Byly pozorovány rozdíly ve velikosti v závislosti na oblasti a prostředí výskytu. Od severu k jihu se jeho rozměry zvětšují. Výzkum ukázal, že jedinec na území mexického státu Jalisco váží průměrně mezi 30–50 kilogramy, což je zhruba stejně jako puma americká. Na druhou stranu v brazilském Pantanalu váží průměrně 100 kilogramů a starší samec často 136 kg i více. Jaguár žijící v lese je často tmavší a menší než ten na otevřeném prostranství (Pantanal jsou otevřené mokřady), nejspíše kvůli menšímu výskytu velkých býložravců v lesech.
Díky krátkým a podsaditým končetinám je jaguár zdatný ve šplhání, plazení a plavání. Svým skusem, který má ze všech kočkovitých šelem nejsilnější, je schopný vyvinout sílu až 8 900 newtonů, což je dvakrát více než lev. Po hyeně skvrnité má nejsilnější skus ze všech savců; je to druh adaptace, který mu umožňuje proniknout do želvích krunýřů. Porovnávací studie síly stisku v poměru k velikosti těla ho spolu s levhartem obláčkovým zařadila na první místo mezi kočkovitými šelmami před lva a tygra. V jednom článku se píše, že jaguár je schopný v zubech táhnout býka vážícího 300 kg 8 metrů a také rozdrtit nejtěžší kosti. Jaguár loví v husté džungli divoká zvířata vážící až 300 kilogramů a jeho robustní tělesná konstrukce je tedy adaptací na potravu a prostředí.
 Melanický jaguár. Melanismus je způsoben nadměrnou tvorbou melaninu a u jaguárů se vyskytuje jen občas.
Srst má jaguár většinou žlutohnědou, ale může být také červenohnědá nebo černá. Na srsti má skvrny (rozety), které připomínají květ růže a které používá jako maskování v džungli. Skvrny jsou u každého jedince jiné – rozety mohou mít jednu nebo více skvrn a tvar těchto skvrn se také různí. Skvrny na hlavě, krku a ocasu jsou plnější a mohou splynout v pás. Pod břichem, na krku, na vnějších stranách končetin a v dolní části boků je jaguár bílý.
 U jaguára se může objevit melanismus, což je černé zbarvení pokožky. Je méně časté než skvrnité zbarvení (objevuje se asi u šesti procent populace) a je způsobena dominantní alelou. Melanický jaguár je celý černý, ale při bližším zkoumání jsou skvrny vidět. Je známý jako černý panter, i když to není jiný druh. Výjimečně se u jaguára nebo jiné velké kočky může objevit albinismus a tomuto jedinci se pak občas říká bílý panter.
 I když je jaguár velmi podobný levhartovi, je robustnější a těžší a má jiné skvrny – rozety jsou větší, většinou tmavší, se silnějšími liniemi a malými skvrnami uvnitř a je jich méně. Jaguár má také kulatou hlavu a kratší a zavalitější končetiny.
 
 

Potrava a způsob boje:

 

Jako všechny kočkovité šelmy je jaguár pravý masožravec (jí pouze maso). Jeho strava je různorodá a sestává z 87 druhů živočichů. Dává přednost velkým živočichům, loví například kajmany , jeleny, kapybary, tapíry, pekariovité, psy, lišky a někdy i anakondy. Jí ale i menší živočichy, například žáby, myši, ptáky, ryby, lenochody, opice a želvy. Byly zaznamenány případy, kdy jaguáři útočili i na domestikovaná zvířata, například tury domácí nebo koně.
 I když jaguár umí zabíjet své oběti prokousnutím hrdla, jak to dělají všechna zvířata rodu Panthera, častěji používá metodu mezi kočkovitými šelmami výjimečnou: svými tesáky prokousne spánkovou kost oběti a usmrtí ji narušením mozku. To může být druh adaptace, protože kvůli vymírání živočichů v pozdním pleistocénu se staly důležitou potravou jaguára želvy, které mají tvrdé krunýře. Toto prokousnutí lebky používá pouze u savců, u plazů, jako je kajman, jaguár skočí na záda oběti a poškodí její krční obratle, čímž ji znehybní. I když je schopný prokousnout želví krunýř, může jen do krunýře strčit tlapu a maso z něho vyhrábnout. U menších živočichů, například u malých psů, může jaguárovi k usmrcení stačit udeřit do jejich lebky tlapou.
 Jaguár raději číhá na svou oběť a poté ji nečekaně napadne, než by ji honil. Před tím, než ji napadne, potichu ji sleduje a poslouchá, a poté na ní z úkrytu rychle skočí. Jaguár může za obětí dokonce skočit do vody, protože je schopný při plavání utáhnout i těžká těla. Má takovou sílu, že dokáže vytáhnout na strom mrtvoly zhruba až velikosti jalovice, aby se dostal mimo proud vody.
 Po usmrcení oběti ji jaguár zatáhne do houští nebo jiného skrytého místa. Jíst ji začne na krku a hrudi. Nejdříve sní srdce a plíce, potom ramena. Jaguár vážící 34 kilogramů, což je dolní hranice dospělých jedinců, potřebuje denně sníst 1,4 kilogramů masa. Jedinec s váhou 50–60 kilogramů chovaný v zajetí denně zkonzumuje více než 2 kilogramy masa. V přírodě je jeho spotřeba nestálá, protože musí vynaložit velké množství energie na ulovení oběti. Může sníst až 25 kilogramů masa na posezení a poté dlouho nejíst. Na rozdíl od všech ostatních druhů rodu Panthera jaguár málokdy napadá člověka. Když už se to výjimečně stane, většinou se zjistí, že zvíře je staré nebo zraněné. Někdy se také stane, že vystrašený jaguár chovaný v zajetí napadne ošetřovatele.
 

Výskyt:

 

 
 
 Od doby, kdy v období pleistocénu přešel pevninský most přes Beringův průliv, se jaguár vyskytuje jen v Americe. Jeho přímým předkem je Panthera onca augusta, který byl větší než současný jaguár. Dnes se vyskytuje na území od Mexika přes Střední Ameriku do Jižní Ameriky až po velkou část amazonské Brazílie. V této oblasti leží Argentina, Belize, Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Kostarika, Ekvádor, Francouzská Guyana, Guatemala, Guyana, Honduras, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Surinam, Spojené státy americké a Venezuela. V Uruguayi a Salvadoru je už vyhynulý.


 

Tvorba webových stránek zdarma Webnode